Siesta

Siesta
Tú. Pila v městě jednu troubí. Žár. A nepohne se list. Jen jiřic modrou nebes hloubí rychlý let a hvizd. Pan doktor Macek mezi vraty spokojeně přede si a mráčky jako klůcky vaty plynou nebesy. Žár, ticho. Pouze od včelínu temné slyšet hučení. Spí Jobeš za stodolou v stínu, v ruce učení. 55 „Proč vlastně v místě skrytém Peťka trčí přes čtvrt hodiny? To bůhví, co si zvyká teďka. Čte tam noviny?“ Žár, ticho. Za zdí od Šmrkosů jednotvárný slyšet zvuk. To soused Šmrkos klepe kosu: ťuky, ťuky, ťuk. Vtom jako hrom když trefí spáče: z chlívka letí slepice a jako pominutá kdáče. Tuze, velice. „E mlč, ty...!“ Ale jen si zdřiml, zase: kokokoko dák. „Tak mlčet, jářku! Nebo, hyml, dám ti na zobák.“ 56 A ticho, mír. Vepř pouze chrochce, na hnoji se peleší. Ech, ať si dělá kdo chce, co chce. Kdo spí, nehřeší. 57