NA OSAMĚLÉ STANICI.

Karel Babánek

NA OSAMĚLÉ STANICI.
V tmách, v smutku pustých polí umírá v chladu den, a deště šelestění je v tichu slyšet jen, třesavé zvonku znění. Těch polí smutek v duši, kdos’ opuštěn a sám, v plášť úžeji se halí a chodí sem a tam, s tmou splývá v osamění. 17