V OSAMĚNÍ.

Karel Babánek

V OSAMĚNÍ.
A roky jdou – dům prázdný je a tichý, dvé srdcí teskní v jeho pokojích. Kde mladé štěstí je dvou srdcí milujících, kde dětské hlaholy a radost, dětský smích? Úsměvy jejich, radostí jich žili, těch milých hlasů dům vždy býval pln – teď prázdný je, stesk v srdci, vlas už bílý, vše zapadlo do času dravých vln. A smutno v srdcích ve větvích jak stromu, když mladí ptáci vylétali z hnizd, jak v podzimu, když den se v chladu krátí, a se stromů uvadlý padá list. 77