POZDĚ K RÁNU.

Karel Babánek

POZDĚ K RÁNU.
Noc byla pustá, pusto v jich srdci, záclonou do tmy, do noci kvetla poslední světla, omamným květem, jedovatým. Plakaly housle, žalovaly. – Tesklivá píseň je svedla, za stoly lítost k nim sedla, podivná zaslzená. Pozdě až k ránu, když světlil se den, od stolu vstala, všecky je za ruku vzala, pozdě už k ránu, když odcházeli. 42