KLID JARNÍHO VEČERA.
Po chvílích bouře přijde utišení,
jak tichá noc po krutém žáru dne.
Číš radostí se nečekaně zpění
a utrpení purpur vyrudne.
Pak jemná hudba do večera zazní,
poslední smutky z duše zažene.
V té omlazující a svěží lázni
se vykoupají nervy znavené.
Ubohé srdce, loďka ztroskotaná,
na zelenavém břehu spočine.
By přivítaly měkké kroky Pána,
připraví květy kraje hostinné.
Svůj zlatý oděv měsíc oblékne si
a nebe vyšle hvězdy nejkrasší.
Závoje hebké večer porozvěsí
a lehký vítr vůně přináší.
18
Do tohoto klidu, moje srdce mladé,
se naše stesky k spánku uloží.
Ohromný mír se ubytuje všade,
sen sladký sedne našem na loži.
19