TICHÁ NOC.
Je tichá noc a teplá vášněmi.
Tam dole kdes se nalévají klasy.
Radostí prudkou ústa oněmí
a hlava třeští pro nezřené krásy.
Chce se ti něčí ruce pohladit
a v jedněch očích hledat odpovědi.
Ulicí tichou vane cizí klid
a zrak tvůj nějak nepokojně hledí.
Krvavé květy voní do noci,
vášnivé květy radosti a mládí.
Do dálky voláš. Nikde pomoci.
Zářivá láska nečekaně zradí.
Plakávals často v smutku hodinách
slzami včera, dneska vřelou krví.
Roj černých ptáků tvojí duší táh’,
toť zoufalství a hrůzy posel prvý.
Leč ne. I slzy možno osušit.
A krev? Ó, krve mám tak málo, málo.
24
A bude nutno styky přerušit
s vším, co až dosud těšilo a hřálo.
A nutno projít žárem bolesti,
by k světlu byla otevřena cesta.
Novému cíli v oběť přinésti
své staré touhy, myšlenky a gesta.
Močály shnilými už nechodit,
kde bludičky rozkoše klamné svítí.
A nutno je se znovu narodit,
by možno bylo výš’ a čistěj’ žíti.
25