NOC.
Artuši Drtilovi.
Noc podletní když měkce krajem chodí,
bývalé smutky zas se navrátí.
Po lukách bloudí, močály se brodí
a do rybníků jdou se koupati.
Pak naslouchají, nesouce se mechem,
jak šumí lesem píseň tajemná.
Zastíní oči, s zatajeným dechem
do dálky hledí, hledí do temna.
A potom přijdou, tiché smutky mládí,
podivnou píseň teskně zpívají.
Políbí tváře, ruce něžně hladí,
do očí se ti dlouze dívají.
Měsíce zlato rozhoří se dálí,
hvězd svity mdlé se na zem rozlejí.
A rosa měkká ve svůj šat je zhalí,
aby se jim to spalo tepleji.
21