TEN JEDEN VEČER...
– L. H. –
Ten jeden večer z mysli nevymizí.
Modravý půvab líbal na čelo,
hasnoucí slunce lilo zlato ryzí
a měkkým vzduchem léto šumělo.
Zčernalé domy měly úsměv mládí,
přilnavé teplo válo z ulice.
A kouzlo štěstí, které tolik svádísvádí,
vzbudilo radostných snů tisíce.
Bělavé jasno plulo z nedozírna,
chladivý vánek táhl od vody.
Do temné dálky Hané pole žírná
dýchala vůní těžké úrody.
Noc potom přišla měsíčná a smavá,
na spící město ruce vložila.
A jedna drahá zlatovlasá hlava
v mém roztouženém srdci ožila.
26