POSEL.

POSEL.
U okna v panském domě hradčanském dlí paní Katuše jak socha z ledu; leč není z ledu, hoří v srdci svém, to znáti paní tváře na pohledu. Zří smutna k Bílé hoře, nad kterou se černé mraky skupily v dvě metly. Tam odkvapil choť s chasou veškerou, by s dotěrným se nepřítelem střetli. Od hory slyšet hluk a zřít je dým a od ran kusů chví se země celá. To vojsko královské už s císařským v nájezdu prvním na se dorážela. A ulekaná paní Katuše zrak v dálku napíná; chce mocí znáti, kdo vítězí, to rve ji do duše, je bez vzkazu, jejž choť jí slíbil dáti. 99 Však hle, tu jezdec k domu přicválal a skočiv s koně vzhůru k paní běží a rychle mluvil, až se zajíkal: „Tvůj syn, má paní, v poli zabit leží! Pad’ v první řadě, Anhalta když jal Verdugo s Praynerem v počátku boje, do srdce Valon opilý jej ťal, leč z pevné ruky nevypustil zbroje! Anhaltští prchli strhnuvše náš lid a čety naše rozstouply se v zmatku, dřív nežli Holach, vůdce náš, to zhlíd’, už couvli naši k Hvězdě letohrádku!“ A paní těžce vzdechla: „Žel, ó žel, jak statečného ztratila jsem syna, leč jako rek a Čech mi odešel, bil za vlast se; chci chválit Hospodina! Vlast mít jej chtěla, nuže její byl, jí darem jsem jej z lásky porodila, mou duši měl, mou krev, mou sílu pil, kéž jako já vlast blažená jím byla. 100 Byl její stráží, svým ji srdcem kryl, kdo ohradí ji tak, kdo upokojí za těžké doby rozkacených chvil v tom rozlíceném, zrádců plném boji? Ó žel, ó žel, leč vlast má žije posud, boj není ukončen, ač vrah nás těsní, kéž české reky sílí lepší osud, až skočí na ně ligy vlci běsní! Však rychle zpět! Je svrchovaný čas a bez tebe meč jeden našim schází, spěš rychle, leť, a s lepším vrať se zas, jak daří se a zda jsme bez nesnází.“ A posel na kůň vsed’ a odkvapil a v řady Bavorského mečem seče, leč odvážnější nepřítel jen byl a v ručejích krev dvojí s hory teče. Je hůř než dřív, pán jeho v zákopech smrt z kusů v nepřátelské řady metá, leč střelen z muškety, mdlý ztrácí dech, a k zákopům se polská jízda slétá. 101 Též odsud Češi zahnáni jsou zpět, jich zbité houfce u Hvězdy se řadí, jak rozplašených orlů chabý slet Šlik s Moravany náspem se tu hradí. Hluk polnic s bubny úzkostně zní v dol a v plachých vlnách k Hradčanům až míří a množí paní Katuše zlý bol a v duši její hrůza křídla šíří. Tu před dům její přijel jezdec zas, kůň potem zbrocen jest a jezdec krví. „Ó paní, paní, ukrutný je čas a strašnější je vzkaz můj než byl prvý! Je stále hůř, má paní vznešená, je stále hůř, snad zdar se nenavrátí!“ A paní hledí k nebi zděšena: „Ó, Bože náš, dej milost svou nám znáti!“ „Je hůř než dřív, je zle a stále víc, jsme stíháni zlob přesilou a mocí. Tvůj manžel pad’; šel hrdě smrti vstříc, jež zakryla zrak jeho věčnou nocí.“ 102 „Pad’ jako rek!“ A paní vzkřikla jen a bledé líce v bledé ruce skryla: „Pad’ za vlast, za lid, Bůh buď pochválen, že smrt tak krásná údělem mu byla.“ A k poslu zas: „Mluv, kam až Tilly vnik’, kde naši jsou, jak bojují, jak stojí?“ „Boj, paní, hatí se, co okamžik, kdo náš, kdo cizák, nelze vidět v boji! Vše v chomolu, vše jako mračno much a našince lze poznati jen stěží, kůň v koně kopá, s druhem válčí druh a všechno povaleno v krvi leží! Zle jízda Megganova stihla nás a nejlepší nám posekala řady a čtyři děla zabrala nám v ráz i spižné vozy; bezhlavost je všady! Ač naši jízdu prudce Bubna ved’ na císařovy bílé kyrysníky a Thurnův pluk mu přispěl statně hned, přec marné byly útočné jich ryky. 103 I Moravané s křikem velikým na Praynerův pluk statečně se vrhli, leč postoupit jim bránil pušek dým, jen Praynera že jatcem s koně strhli. Ač rozražena jízda císařských a Meggan zabit byl, přec couvli Češi, žoldáci utekli, dál ostatních jen Kaplířovi vytrvali pěší. Nepřítel z prvu váhal, pak šel zpět, leč znova v boj jej hnala vlastní hejna vojsk odpočatých, jež hnal v nový slet vyzáblý Maxmilián z Lichtenštejna. Tu prchal též náš Hohenlohův pluk a za ním Maďar líný, nestatečný, jenž na útěku tropil děsný hluk, ač nepřítel meč uschoval už sečný. Motolským údolím se Maďar hnal a zžehá vsi, a co kde zhlídne, loupí, že s těmi český král se puntoval, to, myslím, kousek byl jen přece hloupý! 104 Za těmi stejně Rakušan si ved’ a prchal též; jeť v bitce vždycky líný, a za těmi Thurn, Holach, Anhalt hned... král v boji nebyl; sedí u hostiny.“ „Král proklet buď! Však co tu váháš, spěš, prodlení každý okamžik je hříchem, leč zvěstuj zas, že co jsi děl, je lež, že děl jsi to jen v bázně klamu lichém.“ A posel neprodleně odkvapil a hned se vrátil, ztrnulý a němý – – „Nuž, hovoř přec, jak stojíme těch chvil?“ „Jsme na útěku s šiky všemi, všemi! Vše zhubil Tilly velkou přesilou, tři plné hodiny jsme vzdorovali a tepali zášť lotrů zavilou a káceli je v nehluboké valy. Šli statečně jsme k předu, smrti vstříc, ač zaviněno bylo mnoho v spěchu, a mezi zrádci Černín z Chudenic byl proklínán od veškerých nás Čechů. 105 Verdugo chlubný, směle s La Mottem, s Poláky, odvážnými bitev smělci, honili zbytky naše povelem a stíhali nás téměř k Pohořelci! Zde teprv vyjel Bedřich zhlídnout boj, leč poznav, co se dálo, spěchal k hradu ztad žádal Bavoráka o pokoj, leč ten jej odbyl, hrdě hladě bradu. Vše zrubáno je, lítý vrahů vztek pad’ na Čechy jak zrada ze zálohy a jejich klopot nájezdný a vztek z Čech mrtvol ubitých nakupil stohy.“ A posel uplakané oči zved’: „Ó, paní má, je zabita zem česká a nepovstane snad mi za sto let, už cizák Bavor pánem Čech je dneska! Za jitra vtrhne do měst pražských snad a bude krást a loupit, co kde spatří, jeť liška Bukvoj, Bavorák zlý had, leč v zabíjení oba stejní bratři! 106 Však vlast nám neumřela! Žije přec, sbor celý ještě v Praze připraven, jenž s měšťany můž’ spravit zlou tu věc, jím nepřátele vyženeme ven! Jdu v nový boj; v zlu každý pevně stůj, jdu v bratrů šik. Bůh usuš vašich zraků a chraň Vás zde a mocně opatruj, snad s vítězstvím se vrátím za soumraku!“ A odkvapil, však nepřišel už v boj, jen „Victoria!“ slyšel volat z dáli, to jásal všechen nepřátelský voj a štandarty a praporce výš vlály. Na sněhu v cestě chladla vřelá krev a v škarpách špižní válely se vozy, v sten raněných zněl Jezovitů zpěv, a kam zřel zrak, tam utíkali mnozí. Vše rozprchlo se. V Praze sem i tam, vše naříká, vše zavírá své domy, král baba prchá v rukou s dítětem, královna vyhlazené ruce lomí! 107 Vlast zabita jest, přeubohá zem! a cizák sápe ji jak vzteklá fena, jed jezovitský leze tam i sem, by mrtvá ještě byla otrávena!“ A posel vzdech’: „Ó, hrozný boží soud...“ a zajík’ se, jak mluvit by chtěl znova, leč náhle z úst mu tryskl krve proud a na vždy stlumil dech i všecka slova. Tu paní naň svůj obrátila zrak v u výkřiku poznala hned v letu, že líce pokrývá mu smrti mrak a velká rána zeje na kolettu. A paní ohlédla se. „Dotrpěl’s, jak páni tvoji, věrný práva strážce, pro smrtnou ránu odhodlaně šel’s, Bůh na falešné vážil nám dnes vážce!“ I bledla v tváři stále víc a víc a šepce jen: „Bůh sílil sběř tu vlčí, chci umřít též, co poutá mne tu? Nic, proč Boha voláme, když vzdorně mlčí? 108 Jest s vrahy spolčen; jest náš nepřítel s msty mečem na své služebníky vstává, dnes se vším Římem na ubohé šel a od ďáblů si „Salve“ zpívat dává! Veň nevěřím, když s běsy sdružen jest a odkopává toho, kdo jej hledá, a vrahy sílí, zběhy z cizích měst. Ne! ne!“ A níž se kloní hlava šedá! – „Řím všecky Čechy napřed v peklo klad’ a vše, kdo jinou víru za svou volí; choť můj i syn můj jako kacíř pad’, jsou v pekle prý; chci k nim, ať jsou kdekoli!“ A na stůl hlavu kladla; zmíral den a z venku hulákání cizí sběře se dralo při červáncích do oken a truchle zvon zněl z Hradčan Vítské věže. 109 Když do Prahy vnik’ zpitý nepřítel a v panin dům a do komnaty její, zpět utíkal, když v ustrnutí zřel, že na srdci jí ruce s dýkou tkvějí. Tak seděla v svém domě hradčanském, jak právě vytesaná socha z ledu, když Bukvoj zřel ji, chvěl se v srdci svém a děl: „Tak umírají Češi ku posledu. Jsouť rekové i ženy: samý div! Proč otroctví jim vnucovat i víru? Zřel mnoho králů jsem už, co jsem živ, leč nikdy dříve takých bohatýrů!“ 110
OBSAH.
I. VÝCHOD.
Amos7 Sfinga hrůzy13 Apis26 Sykomora matarijská31 Víno Belšazorovo34
II. ZÁPAD.
Sloup z Mekky42 Imâm Leitha Ibn Sád45 Básník Šech Omar Farida48 Zkouška věřících52 Mytilénská růže59 Oldřich z Lichtenburku61 Žena Husitka66 Piano del Rosseto74 Pokuta79 Mistr Mydlář83 Chebští vrahové87 Klement94 Posel99
E: až; 2002 [111]