Za těmi okny...
Za těmi okny zastřenými
umírá zvolna chorý květ,
stín ubohý tam tiše svadá,
a umírá tam dívka mladá,
ubohá, jíž je šestnáct let.
Za těmi okny zastřenými
za noci vždycky světlo jest.
Tam kdosi bdí a hlavu sklání –
a světlo hoří do svítání
v těch smutných nocích beze hvězd.
Za těmi okny zastřenými
jak těm je as, kdo kolem jsou,
těm, kteří zůstanou tam po ní,
až ona tiše hlavu skloní
a až ji v rakvi odnesou...
20