Oči chudých.– Paní Růženě Liškové. – Já v smutku vídal chudých oči teskné.Jak dítě když by přišlo do pohádky,vše zlatem se a drahokamy leskne.Je najednou před vánočními svátkya Příkopy jsou večer lidstva plny.Je doba promenády, chvíle blahá.Kol jako líně valící se vlnyzde kypí to, co zve se „celá Praha“.Hle, davy jdou a rostou víc a vícea, boa kolem ramen, štíhlé dámyjdou ve smíchu a boa rovnajícese zadívají v osvětlené krámy,z nichž bílá záře na chodník se line.A ve výkladních skříních, co tu krásy!Viz, davy jdou a zase přejdou jiné,je před svátky a štědrý den se hlásí18vším bohatstvím, jež na odiv se staví,i září klenotů, jež v oči bodá,i cetkami, z nichž každá chvíli baví,i hračkami, jež vymyslila moda,i spěchem, v němž se divný rozruch tajía který každou vteřinou se množí –viz oči dětí, jak se usmívají,ten čekajíce štědrý večer boží.Z výkladních skříní dívají se na něveliké panny, princezny a selkya děti, kolem kupíce se maně,tu dívají se na ten zázrak velkýa velké oči jejich štěstím planou.To všecko, všecko, všecko je tu pro ně,zářící stromek s nastrojenou pannou,ti vojáci i houpací ty koně –ó jaká krása, jaká chvíle blaha!Ó štědrý den, ta chvíle plná krásy!A dnes tu ještě prochází se Prahaa z osvětlených skladů vybírá si –ó štěstí, až ten večer vzplane svatý!Leč v záři, jež se chvěje kol a leskne,já viděl náhle, divným smutkem jatý,já v smutku viděl chudých oči teskné...19