JESEŇ.

Alfons Breska

JESEŇ. Improvisace k „Princezně Pampelišce“.
Zlacené listí padá k zemi, do zimy všechno opadá, obloha svítá haluzemi, jež babí léto opřádá. A pod listím se cesta ztrácí, jež vede lesem do světa, do slunných krajů táhnou ptáci, labutí hejno odlétá. Kdes v dáli věčný tulák zpívá, že pampelišky zahynou; a jeho píseň zádumčivá podzimní splývá krajinou. [18]