VÁLKA.

Alfons Breska

VÁLKA.
Přicházím z nehostinné dálky, kde nářky znějí ze slují, v údolích zuří zhoubné války a na rozcestích bojují. Z křišťálných zámků na pobřeží jen zbytky trčí z rozvalin, hlavice zlatých sloupů leží zarostlé v kopřivy a blín. Kde bílá kaple stála v kraji a zněly písně světici, teď netopýři vylétají, zpožděné chodce děsící. [22]