POSLÁNÍ.

Antonín Koukl

POSLÁNÍ.
Vznešené písmo – mozoly dlaní, ale ne každý čísti je umí: O dálném cíli psány v nich dumy, hymny v nich skvělé dobytých přání, rodiny četné jediná spása; písmo jich vzletem nadšení hlásá, srdce jak touhou bušívá denně po drahých dětech, milené ženě, hlásá, že pro krb rodinný není svízelem svízel, potem pot skrání, sladkou že práce do unavení – divné to písmo, mozoly dlaní! [5] Učte je čísti vy, kdož svým dětem mistry všech vzácných umění zvete, učte je číst – a milostným letem z mrazivé bídy blahobyt zkvete, teprve potom nad vaší hlavou vzdělání záři rozleje pravou – zřídíte věčné pomníky sobě, podavše ruce kýžené době, v níž lidstvo nové spasení vidí, která mu z těla vyrve zas trny, ve které lidská důstojnost skvrny stoleté láskou bratrství zčistí. Nuže ta láska vaším buď znakem: mozolů písmo učte se čísti – srdce však při tom budiž vám zrakem! 6