DCERA.

Antonín Koukl

DCERA.
Na bídu a na matičku starou zapomnělo děvče v bohatství a pychu. Bylo by to také nehorázně k smíchusmíchu, myslet na matku, jež jezdí károu, kdežto ona denně v plném zdaru v skvostném voze letí po bulváru – se šlechtou v přepychu zápolí! Odkud má to všecko? Lidé mluví cosi: dobře však, že ona rukavičky nosí – ducha nemá – nemusíť pak vidět kdokoli, že ten přepych nedaly jí ani – mozoly! 25