DUCH A MOZOLY.

Antonín Koukl

DUCH A MOZOLY.
OÓ, duchu lidský, všechněch orlů králi, proč nikdy nevracíš se k zemi zpět? Jen výše! výše! Mizíš oblak v dáli a zapomínáš na lidský již svět. Ó, duchu lidský, ustaň ve své pýše, vždyť hvězdy smíš zvát svými sestrami, buď vskutku lidským, vrať se oblak s výše a poznej lidu bol ti neznámý! Ó, duchu lidský! Vitězství tvá skvělá ti dobýt pomáhal i prostý lid, a přece jeho sláva nezavzněla – jen v pracných jeho rukou lze ji číst. 7 Ó, duchu lidský, všechněch orlů králi, jenž bohů blížíváš se okolí – již vzpomeň si, že připnout pomáhaly ti křídla smělá – lidu mozoly! 8