NALEZENÁ VĚRNOST.

Antonín Koukl

NALEZENÁ VĚRNOST.
U továrny sedí stařec churavý, dobrodinci vlastní osud vypráví: „Měl jsem hezké jmění, ještě hezčí ženu: chudou jsem ji pojal, mladou, nezkaženu. Do města jsem zajel v radovánky, plesy, oh, jak ženské srdce lásce odvykne si! Slep jsem byl v své vášni, vše jí plnil přání – a mé tenčilo se jmění bez ustání. 35 Jednoho dne s jiným žena utekla mi, zbytek mého jmění – byl s ní za horami. Od té doby zrádně mne pak opustili všichni, kdo dřív ze mne přetvářkou svou tyli. Věrnost přec jsem našel, štěstí počne růsti: vizte mozoly mé – – ty mne neopustí!neopustí!“ 36