DOSLOV.

Antonín Koukl

DOSLOV.
Jdi, písni má, a vezmi sestry svoje: jste bez perutí – žijte v skromném klidu, neb těžká bída, utrpení zdroje a tváří pot, tekoucí s čela lidu, jenž v boji o život se mozolí – vás poutá k slzavému údolí. Však přece štěstí pilně hledejte si: v chaloupky prosté, jizby pode krovem, kde bída na stěny se lačně věsí – tam vejďetevejděte a prostičkýmli slovem z vás jedna jediný vzdech utiší – – to vaše vítězství buď nejvyšší! 46 Ať zuby času na vás bezohlednou se vrhnou lačností – po době dráhné snad po vás, polostlelých, ještě jednou svou těžkou rukou opět chuďas sáhne – pak šťastnější vás sudba odmění: své v mozolech uzříte vzkříšení! 47 OBSAH: Str. 1. Poslání5 2. Duch a mozoly7 3. Legenda o mozolech9 4. Jediná spása11 5. Mozoly a klenoty13 6. Nepoví, kdo ještě nepoznal14 7. Návrat z práce15 8. Jak lpí mozol?16 9. Znamenaní17 10. Cigánka18 11. Směšný sen20 12. Balada o čertech22 13. Hraběcí práce24 14. Dcera25 15. Ztracená idylla26 16. Přitěžující okolnost27 17. Na odvetu28 18. Naše štěstí29 19. Nejstarší aristokracie30 20. Skromnost chudiny31
[49] 21. Posvěcení práce32 22. Za první mozoly33 23. Nalezená věrnost35 24. Chceš lásku znát?37 25. Kdo zná lépe Boha?3839 26. Dělník-otec40 27. Ve světlé chvíli bláznově42 28. Zbraň chudiny44 29. Hlavní kapitola45 30. Doslov46
E: av; 2002 [50]