NEPOVÍ, KDO JEŠTĚ NEPOZNAL.

Antonín Koukl

NEPOVÍ, KDO JEŠTĚ NEPOZNAL.
Nepoví, kdo ještě nepoznal srdce řeč v bolestném tluku – na dobrou noc když mi, tatíčku, podáváš mozolnou ruku. Brázdy v ní stále zřím před sebou, divně sen kreslí mi na ni: zdá se být silnicí, po které v kočárech vyjeli páni. 14