SMĚŠNÝ SEN.

Antonín Koukl

SMĚŠNÝ SEN.
Vstal boháč, břichopásek. Dlouho, ach dlouho trvalo to, skvosty než všecky na své tělo přijalpřipjal: dnes čekal zvláště vzácné hosty. Posléze v rukavičky vtlačil své panské ruce; do zrcadla se vrhl, zdali přednosť žádná mu netečností neodpadla? Spokojen vstoupil mezi hosty a v brzku v rozmaru se brodil: „Já sen měl – fi donc! – je to hrůza, tak jak živ jsem si neuškodil.“ 20 „Sen? Jaký?“ – Pošeptal to přece – smích nejbujnější zvučel sálem a jemu teprv směšným zdál se, že byl by smíchem zhynul málem. „Aj, slyšte! Smích vás jistě schvátí a raději se držte stolů: „DnesDnes zdálo se mi, že mám ruce – zhyzděny obě od mozolů!“ 21