VEČER V ZÁŘÍ

Emanuel Lešehrad

VEČER V ZÁŘÍ
Je září již... Den k večeru se sklání... Ze hvozdů hlubin vane svěží chlad... A člověk cítí kolem svojich skrání dech lučních květin rozmazleně vát. A náhle po čems’ zasteskne se hrudi. Po ženě krásné! Marno zapírat! A v srdci touha neznámá se vzbudí mít někoho, jejž měl bys k smrti rád. A v prsou náhle šepcí přání sterá, tak volný, šťasten bloudit za večera, jenž pozvolna se kalí luny leskem, jít tiše s ženou, ruku v ruce, snivý, kams v dálku ztmělou přes pole a nivy a opájet se noci tichým steskem. 18