REMINISCENCE

Emanuel Lešehrad

REMINISCENCE
Den skonal... Sličnou, v purpurovém jase, tak jsem ji zřel. Pod jilmů haluzemi s ní chodil jsem, ji objímaje v pase, až letní noc se snesla tiše k zemi. To dávno už... Je vlahý večer zase. Zas sedím tu. Čekám, zda zjeví se mi. Však ticho kol. Svit luny rozlévá se tak apathicky cestou alejemi. 27