SONET

Emanuel Lešehrad

SONET
Ó, mládí! Vidím v mlází střechu a sedmikrásy v moři trávy. Tam padá paprsk slunce žhavý a Milující sedí v mechu. A včely bzučí v trávě vzkvetlé, se stromu slétá motýl plavý a krouží kolem její hlavy, a vše se třese v zlatém světle. Ty časy všichni ptáci pěli. My v objetí jsme sobě dleli, a naše srdce byla v květu. Teď tady všichni elfi stůní a ani pták se neozve tu – Ach, kde jste, kde, mí dnové slunní?! 25