SBLÍŽENÍ

ZBLÍŽENÍSBLÍŽENÍ
V aleji šeré jsme se procházeli, mdlé naše rty se roztoužením chvěly. My šli tak měkcí, sladcí, rozesnění, a v listí stromů haslo světlo denní. Nad námi píseň větru šumně vlála, vy graciesně jste se usmívala. A když nás noční chvíle v háv svůj skryla, na čelo jste mne jemně políbila. Ó, tu jsem toužil: Takto věčně jíti a svoje štěstí se rtů ženy píti a spokojit se vším, co svět nám skýtá, co v žilách vře, co duší lidskou zmítá, s životem splynout, s jeho smíchy, žaly, by naše duše plameny se vzňaly. 33