JE POZDNÍ LÉTO

Emanuel Lešehrad

JE POZDNÍ LÉTO
Je pozdní léto... Den se rychle krátí... A příroda v svých tone zlatých snech... Dny, které zašly, víc se nenavrátí. Mdlé růže září teskně v záhonech... Pták s větve lká... A slunce hřeje sladce... Tak nějak bolně v hrudi srdce zní, jakoby cítilo, že v krátce, nadejde trudná doba podzimní. A duše, teskna pro onen sad mroucí, si přeje náhle v srdce uzamknout, to celé léto, park a růže vroucí, by dál v něm mohly věčně, věčně žhnout. 19