V podkroví.

V podkroví.
V podkrovní komůrce dělnické čtvrti stařičký proletář usýchá k smrti. Hasnoucí zrak těká na holé stěny – nevidí, neslyší tichý vzlyk ženy. Necítí výpary fabrik a strojů, zapomněl klopotných za soust msoustem bojů... Letmo se vrátily blažené časy: tatíčka, matičky zaslechl hlasy! Skotačí vesele, je šťastné děcko, jejž těší, co vidí kolkolem všecko. Kynou mu chaloupky vzdálené vísky – klekání zacinkal v kapli zvon blízký. Potůček bublavý v proutí se vine a z ptačích hrdélek v háji zpěv plyne... – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – V podkrovní komůrce tovární čtvrti proletář uštvaný klid našel v smrti.