Rosteme!

František Cajthaml-Liberté

Rosteme!
My z matky bídy zrozeni, svým otcem proklínáni, křest dostali jsme krvavý – v kamení kolébáni: a přes to rostli, rostli jsme jako po dešti houby, vše okem jasným prohlédli co ve výši i hloubi. Často sic oko zkaleno, často páž poumdlela, často nám líce ubledla, vráska rozryla čela, když v žaláře jsme vrženi los měli dravé zvěři, vpálenou značku na čele – a počítáni k sběři... A když nás v žalář vláčeli, od města ke vsi štvali, my pyšně hlavy vztýčili, vzdorně se pousmáli... Vždyť setba námi zasetá přec tak radostně klíčí! – Nechť páni na nás ještě dnes nástrahy svoje líčí! 3