Píseň vzdoru.

František Cajthaml-Liberté

Píseň vzdoru.
Jen k sobě blíž, jen k sobě blíž, a nechte vlky výti! Druh vedle druha na stráže – my máme proč se bíti. Nám všechno sobci odňali, zaváto naše štěstí; však píseň vzdoru zapějem a zahrozíme pěstí. Echo té písně zaletí do lože s baldachýnem, kde naše slze a náš pot tlí v otrokáři líném. 35 A k písně slokám průvodem i chřest okovů zvučí, a krok i zpěv jak vodopád přes šraňky států hučí. Za sebou mosty stržené, za nimi ať stesk dříme! Před námi, bratří, budoucnost – my zpět se nevrátíme.