Z perspektivy severočeské.

František Cajthaml-Liberté

Z perspektivy severočeské.
Špinavá města i vesnice ve mračnech černého prachu, špinavých dětí křik v ulicích při matek nářku i tlachu – ubledlé muže i jinochy s chmurným a hlubokým okem, když bez slov do šachet kráčejí pevným a zdlouhavým krokem – hluboko pohřbenou ornici, o poklad zloupenou zemi, komíny, pariů mohyly, let ptáka zlekaný, němý – skloněné stromoví hubené, chudičké obilní klasy, z tančíren v tichou noc vřeštící zoufale jásavé hlasy – – to v hrozném, beztvárném chaose splývá a žaluje – komu? Slyšíš-li, Pane! tu žalobu nesenou ozvěnou hromu? 11 Mně z toho srdce se rozbouří div, že se, ach, nerozskočí, a moji pěsť vášeň zatíná, slze mi tryskají z očí.