V KATAKOMBÁCH.

V KATAKOMBÁCH.
Den soudu přijde, chvíle účtování! Aj, pastýř dobrý bude dávit tygry a vlkům vyrve srdce plné zlosti. Hospodář vyjde na mlat oddělovat pšenici od plev. Zem, zahrada hříchů, se zachví hrůzou, neboť hor dost nemá, jež přikryly by provinění její, a vody tolik, by smyla hanbu. Beránek čistý ohlásil svůj příchod a ženich duší našich svatbu svoji. Ó Kriste, lampy srdcí našich hoří, a plamen do tmy na cestu Ti svítí, ó přijď, ó přijď a z vyhnanství nás uveď do země zaslíbené k věčným hodům! Do slávy Své, kde trůníš, císař božský, kde pějí andělé a serafíni, a mučedníci oslavení žijí ve kruhu svatých apoštolů Tvojich! 52 Ó třikrát šťastni, kteří prolít směli krev svoji k oslavení jména Tvého! Jim ušetřil Jsi další trýzně žití i pokušení odvrátil Jsi od nich a léčky, jež svět bídný tělu strojí! Ó soudče svatý, přispěj volajícím a z toho života nám otevř brány, my tlučem, pláčem, umíráme touhou! Proč nepoložils v naši dlaň náš život, proč zapověděls odhodit jej rázem, když obtíží jest? Proč je tvrzí tvrdou, z níž nelze duši vyjít dle své vůle? Ó dej, ať svět nám rozbije tu schránu a hradby tvrze vzteklostí svou zničí dřív, nežli přijde chvíle soudu Tvého! Den blízký jest, však touha naše větší. Ó dej nám stát se krvavými svědky Svých slov, Své pravdy, za příkladem Svojím, korunu mučednickou dej nám, Pane, jež nejrychleji v slávu Tvoji vede! Ó dej ji brzy, dej ji záhy, Pane, než vyplní se předpovědi Tvoje, než nastane den zkázy. Není jistý 53 ni den, ni hodina – jen slova Tvoje my máme, Pane! Pohleď na nás, bědné, a přej nám úděl těch, jichž těla kolem spí sen svůj čekajíce probuzení! Aneb kaž andělům už zadout k soudu a s vytaseným císařským Svým mečem usedni na trůn – neboť vadnem touhou, a mukou stalo se nám toto žití! 54