UMÍRAJÍCÍ BISKUP.

Josef Svatopluk Machar

UMÍRAJÍCÍ BISKUP.
Přistupte blíže... dal jsem zavolat vás, vás, kněze Krista, i vás, kteří obce jste sloupy... Neboť chvíle ta je blízká, kdy vstoupím před stolici Nejvyššího, bych počet vydal... Vyjdu pevným krokem, neb soudu ať se bojí ti, jež čeká jen údol pláče a skřípění zubů... Já dal vás volat... Pán tak přikázal mi... Poslední úkol svaté služby Jeho... Zrak posílil mi jako Mojžíšovi na hoře Nebo... vidím časy příští i pravdu Jeho... Neděste se, bratři... On nepřijde... Čas jeho není tady. On nepřijde, by uzavřel dny světa. On nepřijde... Náš rozum nerozuměl těm slovům Jeho... Žili jsme tak všichni 101 hůl v ruce, bedra k cestě opásaná, a lampy naše byly připraveny – však Ženich nešel... Zmírali jsme touhou a volali Jej slzami a vzdechy – On jednotlivce bral do slávy Svojí, však nepřicházel... Teď mně kyne vlídně, bych pastýřskou hůl stáda Jeho složil, a zjevuje mi, co vám věrně hlásím, že v klamu žili jsme, že klameme se na blízký příchod Jeho čekajíce – On nepřijde... Však žalost z toho, bratři, jest plodem nerozumné touhy naší... Svůj příchod slíbil... hodinu však jeho utajil v moudrosti své nevystihlé... My špatně rozuměli slovům Jeho... Vždyť celý svět chce obemknout Svou láskou, národy všechny přivinout k Své hrudi, a celý svět má účastným být plodu, jenž na Golgathě z krve svaté vzešel... Tak vnukl Pán mi, abych sdělil s vámi... Vy víte, že mně světlo víry Jeho zasvitlo v dávných letech mladosti mé. Že Pavel apoštol byl, jenž mě pokřtil křtem Kristovým. Že popřáno mi bylo 102 v poslední chvíli po boku být jeho a slova odkazu nést obci římské... Já často říkal vám je... V chvíli této vás upomínám... dejte žít jim v duších a bojujte dál dobrým bojem jeho... Zda jeho život nesvědčí vám o tom, co já vám tvrdím? Slova pravdy nesl přes moře širá, po vzdálených zemích, by nikdo nezahynul. Činil by tak, kdyby byl příchod Páně blízkým býval?... On příkladem buď. Pilíře sem vstavil k velkému chrámu, jenž se klenouti má nad celým světem... A my nechápali... My na Smrt čekali, a přišel Život... Zmar světa ždali, zatím sami hynem... Ó bratři, čas je kříž ten nejen vzývat, však také nésti... Po příkladě Pavla jej nésti světem, šířit světlo jeho, jej předat, když Pán odpočinout káže... Na Pána čekali jsme... zatím ďábel by zotročiti mohl čekající... Prozřete, bratři!... Připravte své lampy ne k uvítání, ale k cestě... k Němu... Pán nepřichází... Jeho čas tu není... Však Jeho vůle buď vám zřejma nyní: Zařiďte církev Jeho, aby žila, 103 dokud je světu tomu přáno žíti... Ji udělejte duší světa toho, pak její život bude žitím jeho... Pán nepřišel... Je svatá vůle Jeho... Vy nečekejte v zoufání a stesku, však jednou rukou onen chrám zde stavte a druhou odrážejte nepřítele... Je nutný boj a potřebná je práce... I příbytky si postavte zde pevné, jež vzdorovati mohou věkům mnohým, v nich žijte vy i ti, kdož přijdou po vás. V nás žije Pán... a chce v nás žíti na vždy... Jdou věky... Odcházejí pokolení, však říše Jeho trvati má věčně... I já jsem čekal... Pán však nepřicházel... Teď k Němu jdu... A útěchou buď vaší... že všichni jdete po svých cestách k Němu... Teď propusť, Pane, služebníka Svého... 104