VII. SITUACE

Josef Svatopluk Machar

VII.
SITUACE
Nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam! Sv. Čech.
[35] Pár Muhamedů našich čelo chýlí k Východu s okem zbožné důvěry, na vejcích prý už sedí orel bílý, z nichž vzejde příští plné nádhery – Pár proroků zas k Západu pne ruce a skálopevnou třímá naději, že z kolébky jen Velké Revoluce zas čerstvé proudy vzduchu zavějí – Pár augurů pak ani slova nedí, zří v pravo, v levo, dolů, nahoru – o jakéms zázraku prý jistě vědí, jenž zeměkoule změní prostoru – A zatím Slovanstva je orel bílý neplodný, zdiskreditovaný pták – je třeba, bychom se jen přiblížili – on pařátem nám pěkně vytne zrak. A zatím naděje ten plný Západ vzduch vlastní sobě sotva vyčistí, v kolébce Revoluce slova chápat se začli velkohubí frasisti. A zatím zázraky už vyšly z mody a šarlatánů jsou teď řemeslem – a dál a dál čas letem prudké vody v bezednou věčnost vleče starou zem... A zatím provaz zdrhuje nám šíji, krev kape z našich otevřených žil – však prorok každý v extasi se svíjí a každý zdraví ten svůj příští cíl... 36
Básně v knize Tristium Vindobona I-XX (in Macharovy spisy, svazek 6):
  1. I. PRVNÍ DOJMY
  2. II. SMUTNÉ PERSPEKTIVY
  3. III. NA KAHLENBERGU
  4. IV. SUCHÝ ŽALM
  5. V. INTERMEZO
  6. VI. HOŘKÝ ŽALM
  7. VII. SITUACE
  8. VIII. *.*.*
  9. IX. BOLESTNÁ EPIŠTOLA
  10. X. V PARLAMENTĚ*
  11. XI. KORUNĚ SVATOVÁCLAVSKÉ
  12. XII. INTERMEZO
  13. XIII. POLSCE*
  14. XIV. V SOUMRAKU
  15. XV. PRVNÍHO KVĚTNA
  16. XVI. THEORIE
  17. XVII. EVROPA
  18. XVIII. DĚJINY LIDSTVA
  19. XIX. EPITAF XIX. VĚKU
  20. XX. EPILOG