XVIII. DĚJINY LIDSTVA

Josef Svatopluk Machar

XVIII.
DĚJINY LIDSTVA
Lidstvo miluje pohádky o štěstí: vytvořilo si jednu za sebou, jednu před sebou – aby mělo co oplakávat a na co se těšit – v tuto poslední se vžilo tak, že v ní pevně věří – a kdo ví, není-li touto vírou podmíněno celé jeho živobytí?
Z netištěné knihy neznámého filosofa.
[89] Ráj ztracený... Sad dětských našich snění... báječná idyla a prarodičů byt... A s pánem bohem jakés nedorozumění, pramatky mlsnost, hloupost praotce, prohnaný plaz a utržené ovoce... Ach, ráj je pryč... nám zbyl jen stesku cit – ta pohádka je za námi... Ta lepší budoucnost... Jen dál a dále k ní... Je to cíl lidstva kdes v jakési nivě, báječná idyla a meta poslední... a že ji dostihnem, tak pevně věříme a že jen pro ni zde bojujem, trpíme – ach, cesta k ní je hrozná zoufanlivě... ta pohádka je před námi... Pohádka za námi, pohádka před námi – a toť dva póly, mezi nimiž bije se celé moře lidské tragedie... 90
Básně v knize Tristium Vindobona I-XX (in Macharovy spisy, svazek 6):
  1. I. PRVNÍ DOJMY
  2. II. SMUTNÉ PERSPEKTIVY
  3. III. NA KAHLENBERGU
  4. IV. SUCHÝ ŽALM
  5. V. INTERMEZO
  6. VI. HOŘKÝ ŽALM
  7. VII. SITUACE
  8. VIII. *.*.*
  9. IX. BOLESTNÁ EPIŠTOLA
  10. X. V PARLAMENTĚ*
  11. XI. KORUNĚ SVATOVÁCLAVSKÉ
  12. XII. INTERMEZO
  13. XIII. POLSCE*
  14. XIV. V SOUMRAKU
  15. XV. PRVNÍHO KVĚTNA
  16. XVI. THEORIE
  17. XVII. EVROPA
  18. XVIII. DĚJINY LIDSTVA
  19. XIX. EPITAF XIX. VĚKU
  20. XX. EPILOG