XI. KORUNĚ SVATOVÁCLAVSKÉ

XI.
KORUNĚ SVATOVÁCLAVSKÉ
Český lid byl naivní dobrodisko. Nemohl pochopiti, jak možno žíti bez korunovaného krále. I nabízeli korunu českou králi polskému – odmítl, potom po dvakráte knížeti litevskému – odmítl – i byl z toho zármutek po celých Čechách – – –
Z dějepisu země České.
[55] Blíž mrtvých králů, kteří vždy jen v pýše a v úctě nosili tě na skráni, ty, symbole náš, odpočíváš tiše ve zamříženém temném ústraní. Je dobře tak... Ti králové jsou prachem, a co z nich žije, jest jen pohádkou – nuž zůstaň ty i s povybledlým nachem, kameny, zlatem na ně památkou. Je dobře tak... Ty v zamřížené schráně, a je ať kryje kámen zvětralý – nač nutit tebe v něčí lysé skráně, jež o tě vůbec nikdy nestály? Ať oplete tě pavouk! Nerušený ten obraz bude! Ty tak zastřena, z králů je popel, národ ponížený – ta trocha cti však nebuď ztracena! 56