ODĚSSA.

Josef Svatopluk Machar

ODĚSSA.
Pod bílým sluncem bílé město leží. Ulice přímé v nekonečno běží, v nich řady zaprášených akácií na chodníky své chvějné stíny sijí. Kol kaváren, kol krámů, skříní,skříní v davu tu proudí lid všech národů a stavů s různými kroji, obličeji, řečí, chůzi i gesty; šumí to a ječí, hřmí tramvay, mihne ekypáž se skvící, cinkají zvonky, modří izvoščíci letí tu tryskem, vojáci se rojí, a nehnutě jen strážník tady stojí. A teplý vítr vlá. Prach šedý místy ve sloupech tančí, akátové listy do toho prší, vzdouvají se clony nad kavárnami, krámy, nad balkony. Nad církví, jejíž průčelí plá zlatem, pět bání vstává luzným majestátem zelených, vzdušných s řetězy a kříži, a ty se do čistého nebe hříží, jak balony k odletu připravené, sny, touhami a vzdechy naplněné, sny, vzdechy, touhami, jež dole prýští se v hemžícím tom bílém mraveništi... 22