PAN LESNÍ.

PAN LESNÍ.
NÁŠ pan lesní z pod Bukova jako sosna stará, zimou celá posněžená, statná jako z jara. Náš pan lesní z pod Bukova tak se pyšně nese, jako by byl králem světa, jak byl králem v lese. S pány mluví po německu, – ne tak zrovna hezky, – potom zhurta mezi vousy zakleje si česky. Na štíru byl se sedláky, ale co je pravda, na zdar staré české krvi dupne si a zavdá. Česky též se rozehřeje, když je svatba, křtiny, posléz, už tak před půlnocí, vpadne do latiny. Myšlénky mu potom skáčou jak ušáci v leči; – nesměl nikdo do revíru, nesmí nikdo k řeči! 68 Když pan hrabě, – s dovolením, – býval ještě děcko, vrchní, škodná... nu, pan lesní vysekal to všecko! Jen svým lesům neublížil, – sotva teď kdo věří; – celé panství nevynese, on co odved’ zvěří! Mnohou laňku, – s dovolením, – též vzal na svou mušku, teď už dávno na parohy pověsil tu pušku. S celým světem na potkání staré srdce dělí, však po mladé koroptvičce ještě okem střelí.