V TĚŽKÉ CHVÍLI.

V TĚŽKÉ CHVÍLI.
MRTVÉ ticho po dni tuhém, na západu záplava hoří ještě rudým pruhem jako rána krvavá. 339 V soumrak žití co tu zbylo z práce, snah, snů o štěstí? – V krvavou se ránu slilo vše a v němé bolesti. *** Jarost, radost, síla, útěcha a smích, odlétlo to všechno v jeden oka mih. A ta jiskra žití zbyla v těle přec, poraněný orel, uzavřený v klec. Kolem pusto, šero, v hlavě, srdci tíž, – zbyla jen ta touha prolomit tu mříž. *** Jak to teskné vzpomínání s tebou chodí vždy a všude, jako šípu hrot, jenž raní, zlomí se a v ráně zbude. Jak to teskné vzpomínání, těšit chtěj se čímužkoli, ve dne, v noci, bez ustání hlodá jen a tupě bolí. *** 340 Smutné žití bez úsměvu jak se vleče dlouze, dlouze, bez naděje na úlevu, bez radosti, v marné touze! Jak to pálí, mrazí v hrudi, vyslovit už ret se vzpírá, – a jak už tak lidi nudí ten kdo mře a neumírá. *** Do noci bouřlivé jsem upíral svůj zrak a v hukot vichřice vzkřik’ náhle noční pták. Tak bylo v duši mé jak mračno kol a kol a srdce třáslo se jak v bouři travný stvol. A přece ještě vzkřik a chvění v srdci tom! – Už zmlkni, ptáku, přec, ty vichře, už je zlom.