CVRČEK.

CVRČEK.
KDO to zpívá na té mezi, až to polem hlaholí? A pan zpěvák, kdež pak vězí, zeptat-li se dovolí? – „Zeptání je dovoleno, za to se nic neplatí, víc-li má být poslouženo, račte sami hledati. Pod lupínkem, v stínu květů mám svůj hezký budníček drobný, malý, že by se tu neprovlék’ váš malíček. Slunéčko když svitne polem, vyjdu sobě ze vrátek, a jak se co šustne kolem, hup! – jen domů nazpátek! Lidé o mně slýchající zvou mne cvrčkem ošklivým, a kdybych měl pravdu říci, ani se jim nedivím. 186 Pán Bůh stvořil polní kvítí, motýlů pel zářivý, a když chtěl už cvrčky míti, já jsem cvrček poctivý! Hezký nejsem jako panic, jak tu sedím u domu, ale nejsem dlužen za nic, nezávidím nikomu. V bezpečí a beze škůdce za vedra i za chládku sedím ve své vlastní budce, dbám si svého pořádku. Spokojen se na svět dívám, živ od svého zrnečka, rolníkovi k práci zpívám z veselého srdéčka.