ŽIVOTE!
Viděls, na vysokých žerdích prapory jak městem vanou?
Viděls, kterak jimi vítr výškám vlá na uvítanou?
Viděls jejich šťastné tance, hříčky, reje, lichocení,
kterak bouří zlým vstříc mrakům, vesele jdou v úsměv denní,
lehkým letem vlaštovičím tiše, sladce v modru plují,
jako šelmy v hloub se plazí, dravčím skokem vymršťují?
Živote, v tvých drsných rukou kéž jak prapor na žerdi jsem,
zavlaj mnou, bych do oblohy brunátným se vtesal vlysem,
skrop mne sluncem, vydej dešti, uvrz ve vír, bij a drásej,
nad zdrásaným, nad ubitým rudým chechtem hromu jásej –
co je na tom? Má přec bude chvíle sluněného blaha,
chvíle, kdy jsem mluvil s živly, lidský hlas k nimž nedosahá,
ptačí slast, kdy za mnou byly všechna úzkost, všechna tíže,
závrať věčnosti, kdy vlál jsem blátu dál a Bohu blíže.
7