DŮM – POLYP. Ten obludný Dům, starý a tmavý,ó, na rynku obludný, tmavý ten Dům!Z rána, když vyšel jsem svěží a jarý,když rytmy se křídlily kolem mé hlavy,s oken rty zvaly: „Nás utrhni, polib!“jak ohnivé růže k mým strouce se snům –vždy z rána starý a tmavý ten Důmsta stínů mi vyslal vstříc, nedočkavý,stem černých ramen sáhl v můj um,a já jej nazval: Dům-Polyp.Jakoby pod ortel vcházel jsem tam,pokořen, oloupen o sebe sám,do jeho chodeb, do jeho síní,knihy kde vrší se, kupí a stíní,staletá učenost žlutých tvářínad mrtvým písmem krčí své vrásky,z pod nichž ni uhýlek láskynevyzáří.Kolikrát, ó kolikrát,nad hrubým stolem shrben v práci,já vojenskou trubku slyšel zvát,dav šumět, vítr tancovata Město hrát si!Za městskou zdí, míle mil,skřípe to, hučí jarním lesem,31a já, jak zapomenutý list,v plísni zde jsem.„Buď jako my“,my,“ vábí hlasz chodeb a schodišť, z jizeb, z koutů,„buď strojem a davem co každý z nás,jiskřičku božství v sobě zhas,vzdej se poutu.“Dům-Polyp se lichotil, Dům-Polyp se smál,hlas ženy, hlas dítěte v šepot svůj vložil,tak vítězně žlutý pohled mu plál,tak dravě v skráň ssál se, dral do žil...A přece’s mne nezmohl. Já, slaboch kdys,v tvém chapadlu hořkou slast boje jsem shlédl,proti tvé přemoci červ jen a hmyz,stokráte položen, stokrát se zvedl,uprostřed svodů tvých, čárů a kouzeljá denně se k vnitřní své svobodě vzbouzel,denně byl puzen o ni se rvát,denně ji mozkem, krví a věrou,horkou svou, živelnou bytostí celouvykupovat.32