VI. ÚKLADY LOKIHO.

VI.
ÚKLADY LOKIHO.
[57] ÚKLADY LOKIHO.
Když nejvíce slunce žehlo svým ohněm sálavým, v stín před sluj sedl Sindri, sed s Brokem, bratrem svým ti byli trpaslíci, kováři umní oba, a dílnou jich a výhní jich ta byla skalnatá koba. Ti dělníci oba silní do potu beze slov od rána byli pilní bušíce mocně v kov, tak toporů svých taktem tam kuli zbraň i zbroje pro nesmrtelné Asy v jich lovy a řeže a boje. Co zhlíželo se slunce v zrcadle Rýnských vln, k nim lstivý přišel Loki, byl zloby a záští pln, k nim v stínu sedl a hovor hlasný začal s nimi a chlubným chechtem kasal se s kusy práce umělými. [59] „Jste ovšem dobří kujci, leč pro všední práce jen směs, meč skujete i topor, kterým lze káceti les, roh okout dovedete v číš pro rytířské kvasy, snad jehlici též a obruč pro luzných krásek vlasy. Však v čem by v souzvuk se spojil s uměním dobrý vkus, vy nesvedete, bratři, tak přeskvostný práce kus, jakou je kštice Sify na božské její skráni, jak slunce paprsek zlatý v svém ta se vlní vlání. Neb Odinův jako je oštěp, jenž drtě reků šik, neb jako ten mrštný koráb, jenž sotva do mlh vnik, když Freir fičí větrem, jenž mihne se a mizí, kus také nesvedete vy práce umělé, ryzí!“ Ten posměch příšerný zvířil v zlosť obou gnomů hruď. „My nesneseme výsměch, hned sázka zavřena buď!“ – „Nuž dobrá, přijímám ji – svou hlavu sázím na to, vše mějte potřebné k práci, měď, mosaz, jantar i zlato.zlato.“ 60 I vzchopili se bratři a k výhni spěli v skok. Nad žárem stanul Sindri a bratr Brok mu v bok. Velkého kance kůži vrh Sindri v ohně vary, řka: „Měchem, bratře, dmýchej v ty prchavé, praskavé žáry! Do lesa musím jíti na krátký ještě jen mžik, však neustaň mi dmýchat!“ Kýv hlavou trpaslík, měch drtil ve své dlani, co bratr dal se v skoky, a nevším si, že v sršeň se změnil zatím Loki. Kol výhně zavířil z dálky, tu zmizel, tam se mih’, a nežli Brok se nadál, žihadlem žhavým pích jej v pravou právě ruku, jíž obrovský měch svíral, co levou jako v letu pot s čela sobě,sobě stíralstíral. Brok nezaúpěl ani, jen sotvaže z hloubi si vzdech a dále pevně svíral ve obou dlaních svých měch, až Sindri přišel z lesa a k jiných látek změti přimíchal nové vrhnuv v žár smolu do zvadlých snětí. A prchla chvíle a Sindri své dílo z žáru vzal, před Lokim, jenž tu zatím v svém pravém tvaru stál, 61 to ze zlata byl kanec, však při tom kanec živý. „Zda viděls, Loki, někdy umění takého divy?“ Hleď, jak má ostré ostny na šíji, na hřbetě, jak mihotavé je slunce, mihne se v přeletě, jak vlasatice s vlavým vždy v dál se mihne chvostem, zda Walhala se může pochlubit takovým skvostem? Zle ušklíbl se Loki – „Máš pravdu, pěkný to kus, však celkem trochu hrubý, nejeví jemný mi vkus, já jmenoval tři díla, ty hleď mi, hochu můj, skouti, když nesmrtelných Asů chceš kujcem a zbrojířem slouti.“ – Nuž„Nuž dobře, nelekám se,“ děl Sindri v odpověď, a do výhně znovu házel sta dřev a kovů změť a pravil: „Bratře Broku, jen dmýchej pilně měchem, než za chvíli se vrátím.“ A v hvozdě zanikl spěchem. A dobrý Brok zas dmýchal. Však lstivý Loki zlý se změnil zase v sršen, jež v poletu neumdlí, 62 kol výhně vířil z dálky, tu znik, tu mih’ se znovu, co statečně Brok míchal do směsice žárů a kovů. V skok Sindri byl tu zpátky a s tváří vítěznou do ohně varu vrhnul tyč dlouhou, železnou, řka: „Dmýchej pilně, bratře,bratře,“ a co zas ve hvozdě zmizel, Brok trpělivě snášel dne vedro, práce své svízel. V tom Loki v sršána změněn se mihl jak zlatý bod, a trpaslíku bleskem se v hrdlo pevně vbod’, kde naběhlé se žíly jak provazů změť tměly, až do potu mu skanul krve proud horký a vřelý. Však Brok jen zkřivil ústa a dále tiskl měch a za okamžik Sindri stál po boku mu v spěch a obrovskými kleštmi ve plamenů změť sáhnul a krásný, zlatý prsten jak Frein pro prst ven táhnul. V svém původním tvaru zatím Loki před ním stál. „Co říkáš tomu kousku?“ se Sindri slavně smál. 63 „Ne prsten jako prsten, můj kouzelné je moci, vždy osm prstenů s něho v deváté sloupneš vždy noci.“ A prstenem blýsk’ v slunci, to jisker zlatých byl rej, jím v prstech lehce lousknul, řka „Loki, počítej! Zde první je a druhý, zde třetí, čtvrtý a pátý a nezměněn je přitom ten kouzelný prsten zlatý!“ – „Kus pěkný! Hodný chvály!“ pln zlosti Loki děl, však„však třetím dokaž dílem, žes pravý všeuměl, vše platí do třetice.“ Kýv Sindri pouze hlavou a nové házel kovy i látky v svou výheň žhavou. Hned v sršána Loki změněn oblétal v kruhu jej, toť tancující kapky, bys řekl, v slunci rej, však oživené kapky, jež právě Brokovo oko si za terč zvolila, jej bodnouc přehluboko. Proud krve rázem vytekvytek, jak Loki Broka bod, a splýval jak horký ručej ve trpaslíkův pot, však bolest byla palná a silná ruka padla, jež vítězící posud měchem svým vítězně vládla. 64 „Dost!“ křikl divě Sindri a pěstí divě máv po sršni prudce, bratru pak stavil krve splav, však než se Loki mohl na první tvar svůj změnit, děl: „Pokaženo dílo, však nelze dál proto lenit!“ Vjel holou rukou rychle ve ohně syk a svár a kladivo táh z něho, to mělo divný tvar, byl silný topor jeho, dost kovu tam se slilo, však příční břevno jeho poměrně krátké bylo. „Tys pokazil mé dílo!“ děl Sindri, ne„ne však čest, vím, třikrát moji práci tvá zkazit chtěla lest, můj bratr dvakrát statně snes’ úklady tvé zrady, teď hlavu sem a přiznej, my oba jsme vítězi tady!“ Však lstivý Loki nechtěl se ku lsti svojí znát, ač dopaden byl při skutku, zle jal se zapírat, však Odin vše to viděl, v svých nesmrtelných sboru za soudce kynul Freiru a hromovládnému Thoru. Těch rozsudek zněl krátce a vysloven byl v mžik, že sázku vyhrál Sindri i bratr trpaslík; 65 leč jak to slyšel Loki, divým se zatřás vztekem, „Nuž vezměte si mou hlavu!“ křik v chechtu zběsilém s jekem. „Však pravím, pouze hlavu! Ni o píď víc, ni míň! Jen hlavu, bez tknutí krku. Tni, Thoře, nebo zhyň, kam tneš, já hrdlo nedal do sázky, pouze hlavu!“ – a s chechtem ze síně bohů ve mračnu zmizel, v mlh splavu. „Dál za ním!“ křikl Odin, „jsem přece bohů král!“ Frir zatím kance, prsten si moudrý Odin vzal. Thor hromovládný v pěsť svou kladivo divě strhnul a silou obrovskou jej za Lokim na útěku vrhnul. ejJej ranil do paty, že vysílen klesl v zem. Ó„Ó bratři Sindri a Broku, ó bozi,“ křik Odin, „sem! To kladivo to vrchol umělé práce jesti, vše schvátí, zdrtí vše, se vrátí do pána svého pěsti. 66 To, bratři trpaslíci, váš nejslavnější jest čin, ó, prospěšné nám bude ve světa ztroskot a zhyn, to Miölner drtící vše! Však, Broku, Loki tady svou hlavu zachránil si, msti jinak lest jeho zrady!“ – – „Kdo malý – Brok dí hněvně – „ten vždycky zkrácen jest,“ Lokiho k zemi srazil a v trpasličí pěst vzal šídlo svého bratra a v smíchu, tak se těšil, drátěnou dratví oba rty rouhavé Lokimu sešil. 67