VII. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,

Jaroslav Vrchlický

VII.
Zřel zástupy – své opouštěly chaty, Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
 svůj teplý krb a malé svoje děti, v kraj cizí táhly v divé pestré změti, kříž krzno neslo jako pancíř zlatý. Kříž na praporech vlnil se, vše ztráty proň rádi nesli, vichřicí dál letí, co hlad, co mor, jenž spěl jim ve zápětí, i mroucí ještě pěli: Svatý, svatý, svatý! Za Kristův hrob, nad kterým ten kříž svítil, se každý jako slepý v dálku řítil a sílu obra při všem v hrudi cítil. A poutník řek si, zbrocenou tvář potem a srdce sdrané pochybnosti hrotem: Kam tito jdou a zdali za životem? 113
Básně v knize Votivní desky:
  1. I. SMRT KAINOVA
  2. II. BEZVĚTŘÍ.
  3. III. ARACHNÉ.
  4. IV. POHÁDKY OTROKYNĚ JAMBÉ.
  5. V. DAR JAZYKŮV.
  6. VI. ÚKLADY LOKIHO.
  7. VII. SEN INNOCENCE III.
  8. VIII. NOCI LUDVÍKA XI.
  9. IX. NÁVŠTĚVA.
  10. X. SMÍR AHASVERŮV.
  11. I. Sen do věčna je okno otevřené.
  12. II. Kdys vyšel poutník (tak dí stará zvěst),
  13. III. V mhu splývala ramena jeho dvojí,
  14. IV. Před jeho okem vidin táhla řada:
  15. V. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  16. VI. Zřel krále, před tím křížem na kolena
  17. VII. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  18. VIII. A náhle v klášterním se viděl dvoru,
  19. IX. Ó šťastná víro, požehnána buď!
  20. X. A poutník procit, zjevy s anděly
  21. XII. POVZLET LUCIFERŮV.