X. A poutník procit, zjevy s anděly

Jaroslav Vrchlický

X.
A poutník procit, zjevy s anděly
A poutník procit, zjevy s anděly
se rozprchly, tíž padla na skráň jemu; dřív mlhou zřel, teď ostře zřel v tvář všemu, kříž prohlédl si, ten byl zpuchřelý.
Girlandy révy kolem visely, vil břečtan se výš k boku zraněnému a rázem zdálo se mu zchvácenému, sen ho jal ve spár svůj zvetšelý. Pak minul sen, a před ním cesta holá, teď vzbudil se a musí kráčet dále, sny zmizely a on jen dále žije. A musí žíti, tomu neodolá, ať v resignaci, v zápasu či žale, to, co je za ním – byla poesie.