II. Kdys vyšel poutník (tak dí stará zvěst),

Jaroslav Vrchlický

II.
Kdys vyšel poutník (tak dí stará zvěst), Kdys vyšel poutník (tak dí stará zvěst),
 jak poutníci šel, kteří chodívali, by v srdce sdrané trochu klidu ssáli, ku škebli přitkli palmy ratolest. Šel poutník v záři jitra, v svitu hvězd, sny bezčetné tu v duši jeho hrály, jak bludičky se míhaly a plály a hasly mhou na křižovatkách cest. I padal večer, smrákalo se již, vše cesty mlhou jak když opřede, tmou halily se vrchy, doliny. Zřel poutník na obzoru velký kříž, tmou rýsoval v bezdnu pustiny; děl k sobě: Ten mne z bludu vyvede. 108
Básně v knize Votivní desky:
  1. I. SMRT KAINOVA
  2. II. BEZVĚTŘÍ.
  3. III. ARACHNÉ.
  4. IV. POHÁDKY OTROKYNĚ JAMBÉ.
  5. V. DAR JAZYKŮV.
  6. VI. ÚKLADY LOKIHO.
  7. VII. SEN INNOCENCE III.
  8. VIII. NOCI LUDVÍKA XI.
  9. IX. NÁVŠTĚVA.
  10. X. SMÍR AHASVERŮV.
  11. I. Sen do věčna je okno otevřené.
  12. II. Kdys vyšel poutník (tak dí stará zvěst),
  13. III. V mhu splývala ramena jeho dvojí,
  14. IV. Před jeho okem vidin táhla řada:
  15. V. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  16. VI. Zřel krále, před tím křížem na kolena
  17. VII. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  18. VIII. A náhle v klášterním se viděl dvoru,
  19. IX. Ó šťastná víro, požehnána buď!
  20. X. A poutník procit, zjevy s anděly
  21. XII. POVZLET LUCIFERŮV.