Písně milostné.
1.
1.
Ovijím lýru růžemi,
perlami zvoním v struny,
perlami, lásky slzami
v přísvitu bledé luny.
Večerní vánek kolébákolébá,
k hvězdám mé touhy nítí,
o leťte písně za horyhory,
nejkrasší z nich kde svítí.
V komůrce tiché spanilá
dívčina, hvězda skvoucí,
o zvučte křídlem zlacenýmzlaceným,
pozdrav jí neste vroucí.
2.
2.
V traplivé ležím nemoci,
má ochromena ruka,
vzdálenou co tě jímala,
zlá srdci strojí muka.
[11]
Blánku chci poset hvězdami,
leč touhu dusit svoji,
mysle já musím, srdce znět
v svém slzí stápět zdroji.
Ve zlatém snu jen těcha má,
kdy těžký žal mněmě kruší;
přicházíš anděl z dálavy
mou potěšit pak duši.
3.
3.
Tys jako sněžná lilije,
tak čistá a tak spanilá,
však pro mněmě květ ni něha tvá,
vše jinému si dařila.
Tys jako anděl milosti
a štěstí zlatých nadějí,
však marně k tobě oči mé,
se vroucí tužby vznášejí.
Tys jako hvězda duši mé,
jež věčně září ve výši,
však srdce nikdy neskojí,
mé vzdechy žalné neslyší.
4.
4.
Od prahu jsi mne vyhnala
jak žebravého molaha,
přec modlím se, by dobrý bůh
ti žehnal dívko předrahá.
12
Mé srdce kletby neznalé,
má hněvy láska nerodí
a čista jako v první den
mne žití dráhou provodí.
Snad kdys i ty ji zpomeneš
a slza líc ti zaleje,
kdy nad mým dávno hrobem již
se všecka zavře naděje.
5.
5.
O té krásné lásce mladé
zpíval jsem jak v světě jiní,
při měsíci, hudbě ptačí,
stříbro vod kde bory stíní.
O té krásné lásce mladé,
kdy kol čela dumy zlaté,
v očích hvězdy, v srdci struny
k sladkým zvukům rozepjaté.
O té lásce – dávno tomu,
co živa jen v rozpomnění,
co to srdce jak hrob pustý
bez památky – bez znamení.
13