Odbytá.
Řeklo kdys mi děvče zkrátka,
že mám srdce jako vrátka,
hm – hm vrátka malounká,
cestička k nim uzounká.
Šlape ji mé potěšení,
pro tě děvče místa není,
neotevřeš vrátečka
svého klíčem srdečka.
Tluče na ně přespanilá
zlatým srdcem moje milá,
před ní vrátek, vráteček
nezavírá zámeček.
Upřimné je mé děvčátko,
ne jako ty ještěřátko,
tobě vrátka zlacená
věčně budou zavřena.