Růžové poupátko.

Bohuslav Čermák

Růžové poupátko.
Růžové na kři poupátko slzičky roní tesklivé, v mlzné ach dáli ukrývá slunce se jemu zářivé. Srdce mé jak to poupátko v nevlídné pláče samotě, hory mu doly uclání v mlhavé štěstí mrákotě. Dávno již vyšlo sluníčko, na keři růže zavání, nešťastné však to srdce mé v beztěšném hyne zoufání. Nikdy mu blaha nevzejde z dálavy slunce zlaceno, v tichounké dřímá mohyle, na vždy mé štěstí ztraceno.