VĚNOVÁNÍ.

Bohuslav Čermák

VĚNOVÁNÍ.
Smavá snilko! pravdy na prameni, žitím jež si hvězdou leskla se mi, v hoři mne a těžkém utrpení ukrývala svými perutěmi, tobě kněžko rodné umy skvělá k nohoum skrovnou kytici tu kladu, přijmiž ji, byť prostá, neumělá skvoucích barev nechovala vnadu: jeť srdce květ, jímž mladost má tě daří, přej místu mu svém zlatém na oltáři. [7]