K noci.
Temná noci, bajná noci,
truchlá družko mysli mé,
obraz tvůj vždy kouzla mocí
bez konce mne sladce jme.
Jak má touha nevyzpytná,
polobůh v tvém klínu sen
kvítka k zemi roně třpytná,
lidských skájí ňader sten.
V srdci mém též božství snění,
zlaté písně jeho květ,
truchlých duší k utěšení
slzy leju v celý svět.
Nad nim však má hlava sírá
jak ty noci bez světel,
truchlorouška obestírá,
beznaděj ji – věčný žel.
19