Na divou montaň zřel jsem se zápalem

František Gellner

Na divou montaň zřel jsem se zápalem
Můj mladý věk tak do šestnácti roků! Své nejkrušnější děkuju mu dny, své msty a nenávisti kalnou stoku, své nejživější děkuju mu sny. Chtěl jsem se tehdy státi jenerálem, ne však se bít ve službách koruny. Na divou montaň zřel jsem se zápalem a na nešťastné hochy z kommuny. Já doufal jsem, že ve vražedných bojích oběti krásou v plamen vznítím se, a když pak vzejde zora tužeb mojích se střelou v prsou s koně sřítím se. Čas šel. Já zatím staré modly ničil, hvozd vegetací dávných zžíhal v prach a bez živného ohně poustevničil věčného ledu v smutných končinách. 15 Tam zemřela má sebevíra žalem, tam resignovat učil se můj cit. Vím, nestanu se nikdy jenerálem rakety vzpoury metajícím v lid. Když v šero rudý kohout zakokrhá, k snům svého mládí navrátím se zpět. A budu z těch, jež ruka druhů vrhá po vykonané práci do šachet. 16
Básně v knize Po nás ať přijde potopa!:
  1. Přetékající pohár
  2. Píseň dobrodruhova
  3. Přátelství duší
  4. Puberta
  5. Pozdrav rodnému kraji
  6. Kázání Spartakova
  7. Reflexe
  8. Na divou montaň zřel jsem se zápalem
  9. Vzduchoplavec
  10. Neděle
  11. Bezcestí
  12. Po nás ať přijde potopa!
  13. To je teď celá moudrost moje
  14. Na sopha zeleném
  15. Jako ty polní rostliny
  16. Noc byla touhou přesycená
  17. Demaskovaná láska
  18. Perspektiva
  19. Záchvat nervósní
  20. Pro klid své duše
  21. Píseň
  22. Smuteční
  23. Vzpomínka
  24. Rusá láska
  25. Chiméra
  26. A přece zdráhám se
  27. Miluju severní nebe
  28. Sentimentální žádosti
  29. Ztísněnosť
  30. Blasphemie
  31. Elegie
  32. Na dálném jihu snad
  33. Náhle se zachvěje má duše
  34. Epilog